Blahořečení

Ilustrace zdroj: http://www.darkart.cz/images/gallery/photos/sad_melkor.jpg

Blahořečení sv. Václava
Sedím u ukrutně pomalého webu. Jedna minuta za 2SKK. Už je mi to jasné - pomalý web, cena za minutu – podnikat se musí :o)
Psal jsem nějakou zprávu pro zákazníka. Šlo to tak pomalu - a nebylo to tím, že bych byl tak rychlý :o) - že jsem se zaposlouchal do kázání, aniž jsem chtěl.
Vlastně jsem tak nějak okrajově slyšel někoho mluvit pro mě nepříjemným tónem. Až po chvíli mi došlo, že je to kazatel. Byl to kazatel, ne Kazatel. Ten člověk poučoval. Určitě neinspiroval. Vypadalo to, že má tuny času.
Ha ha zpráva odešla, ta rychlost je fakt katastrofální.
Kazatel s malým "k"… "k" pokračuje, čekám až se otevře další soubor. Vzývá slavnou minulost. No jo, on pořád mluví o minulosti, vlastně: dobře už bylo. Přestal, uf konečně.
Nový soubor ještě nic. A začíná druhý kazatel s malým..."k". Zaslechl jsem ódu na staré Přemyslovce, na jejich „Dynastie“ – to velké "D", protože to bylo jediné, kde byl cítit temperament. Proboha, to byl spíš klan a ne Dynastie, proč to zvětšování? Není něco na tom, že když se děláme většími - než jsme - jsme vlastně ještě menšími? Jo jo, ty co píší dějiny, ti se mají. Ti, co je převypráví, je ještě zvětší. Až nakonec z rodinné roztržky, je legenda ha ha. Recept: najděte nějaký drb, který lidi zajímá. Nevěra, závist, zrada, prohřešky bohatých – přidejte trochu šťávy z polopravdy, třeba změňte pořadí událostí,okořeňte tím, že ten, co prohrál, to myslel dobře a je to. Je tu legenda. Dostatečně dlouho nebo intenzivně opakujte a máte legendu. http://cs.wikipedia.org/wiki/Mem To je jen odbočka k tomu, jak se dá dělat legenda, ta tvoří historii a historie tvoří dějiny ha ha. Já jsem Slovan.
Dokument se otevřel, ale PC zamrzlo, tak znovu.
Jo, jsem Slovan. A ten kazatel s malým také. To nám dává výjimečnost. Máme i legendu. Máme tím i právo na to, být Slovany. Slovany na svém území. Hrůza poslouchat toho trpitele v TV.
Jdu ven na svůj oblíbený doutník. Tam sedí chlapík kolem padesátky, kouří a kouká se na nebe.
Zapálím si a naváži konverzaci. Kuřákům to jde lépe. Teď se musíme čím dál tím častěji seznamovat venku a ne v kavárně jako "normální" lidé. Jsme vyvrženci a to nás dává dohromady.
Vypráví, že dálkově studuje práva, že je ve druhém ročníku. Má jen polovinu potřebných bodů a hlavně: je na tom lépe něž ti, co mají jen čtvrtinu.
Ptám se ho, na co se chce zaměřit po studiu a fakt mu fandím. Autorské právo. Zajímavé, říkám a dost nezvyklé. Je tam dost peněz?, ptám se ho. Není, ale baví mě to. Dobré, říkám, dělat něco, protože mě to baví - to beru.
Vypráví mi, jak ti "hajzlové" ze západu okrádají naše chytré lidi. Jak jim sice přiznají autorství, ale zisky si nechají sami. Malinko mě to“Dobré“ přechází, ale mám ještě půlku doutníku, tak proč si ho neposlechnout? Dělal prý dřív se soudruhy z NDR na nějakých technologiích na bázi radioaktivních látek. Byli jsme v tom prý nejlepší. Pak přišel Černobyl a vše bylo pryč. Už se to nesmí. Raději se neptám, co dělal.
Ale teď to přijde. Říká: "Jsem Slovan a my Slované jsme třída." Zpozorním, tohle téma - to už dneska bylo, ale tohle byl Kazatel. Hřímal. Byli jsme tu dřív a jsme lepší než Germáni. Stěhování národů je "hovadina". Byli jsme tu od věků - nejméně 3000 let před nl. Dobré říkám a jak to víte?
To je jednoduché, všechny bavorské kopce mají slovanský základ slova. My jsem to tu vymysleli, ne nějací Kelti. Stejně jako Poláci. Ty tu taky byli. Koukám a poslouchám, je to Kazatel. Hoří, srší blesky. Je dobrý. Němci se učili od nás. Itálie, než byl nějaký Řím a Benátky, to byly slovanské kolonie. Také mají slovanský základ slova. http://cs.wikipedia.org/wiki/Slovan%C3%A9#Slovansk.C3.A9_jazyky Nevím, jestli má pravdu. Ale zní to přesvědčivě. Je dobrý. Dokouřil jsem. Usměji se a říkám, já jdu pracovat a vy? Kdyby byl čas, ukázal bych vám, jak to ve skutečnosti bylo. Vy jste taky Slovan, musíme těm Němcům a Maďarů ukázat, jak to bylo. Odcházím a on se mnou. Ještě mi vysvětluje, jak to bylo s těmi Maďary, močálovými lidmi, co se schovávali s tím svým bahenním dobytkem někde kolem Balatonu a dneska chtějí Slovensko. Loučíme se, já jdu pokračovat, on jde studovat práva. Ještě se otočí a říká: "Vy jste taky Slovan. Jste Čech. To byla jedna z větví opravdových Slovanů, Slovinců, to jsou ti opravdoví." Usmál se dobrosrdečně a šel. Chvíli stojím a přemýšlím o tom, jak je svět malý. Tohle byl Kazatel. To nebyl ten slabý "odvar" v TV. Jsem Slovan, malý, ale přeci. Někam patřím. Do Čech, říkal :o)))
Usedám k práci a kázání končí. Zaplať Pánbůh. Jestli tohle jsou jeho poslové, tak potěž Pánbůh. Ti už k lidem nepromluví. Jsou to malí kazatelé. Ti mluví jen pro sebe nebo se sebou. Jsou mimo. Mladí jim nerozumí. Kdyby nic, jsou na ně pomalí. Střední generace jim nerozumí, protože nejsou dost konstruktivní ani rozhodní. Kdo jim tedy naslouchá? Mladí, co se nedokáží srovnat s konkurencí a najdou si "Velkého bráchu", za kterého se schovají.
Střední generace, ti co nedokáží řešit svoje problémy a mají svého "Taťku", který to má vyřešit za ně. Jsou hodní, modlí se - tak si zaslouží mít se dobře. Staří, kteří se neumí srovnat s tím, že jejich život a ideály byl vlastně velký podvod na nich samotných. Amen.
Doslov: Je škoda, že opravdový Kazatel byl nacionalista.
Omlouvám se skutečně věřícím lidem, to není soud a není poslední. To je jen zamyšlení nad tím, jací lidé a jaké myšlenky nás vedou.
P.S.: Ten dokument jsem dokončil a tenhle zážitek mi umožnil se při tom usmívat, i když jsem nepsal jen samé příjemné věci. A až se vrátím domů, vezmu atlas a podívám se na ty bavorské kopce, co kdyby byla šance a jednou bychom si na ně mohli v rámci "velké Evropy" dělat nárok? Jen nevím, jestli někdo z mých předků Slovanů se sladkým jménem mohl být na tom Bavorském kopci úspěšný. Třeba by mi tam mohlo něco patřit - nebo restituce, ale to už je jiný příběh :o)))

Teroristi jsou všude

Ilustrace zdroj: http://www.atractor.info/atracta/2007/01/09/index.html
Sedím takhle na kávě a kouřím svůj doutník. Nebojte, dělám také něco jiného. Díky tomu mohu sedět v dobrých kavárnách a kouřit svoje holandské doutníky, co moc nesmrdí. Je to v Praze u bývalého Carefouru, nyní Tesca.
Koukám do knihy, kterou jsem si koupil. Přemýšlím o tom, co je to Time Managenet pro ženy. http://www.pyramida-timesystem.cz/cz/naplnedetail.php?menu=naplne&product=030000 Zaujalo mi to téma. Všechny systémy, které jsou publikované vycházejí jednoznačně z levé mozkové hemisféry. Samá logika, priority, plány, grafy, kontrola... První, druhá teď i čtvrtá generace. Mění se tabulky (ne tak moc, jak by se zdálo, většinou je to staré dobré TM v jiné kosmetické úpravě nebo přejmenované). Ten "hrdina IV. generace TM" to propojil s Mind map. Upřímně, ne moc dobře. http://www.grada.cz/katalog/kniha/clovek-a-cas/Jo, každý jde jen do různých šířek. TM řešilo práci, IV. generace je více ekologická - "řízlá" Coveyem - Mormonem, ha ha (o tom se v Čechách moc nepíše) http://www.apologeticsindex.org/c13.html. Ale pořád je to to samé.
Znám jen pár "zoufalců", kteří to skutečně používají tak, jak se doporučuje.
Jeden z nich (můj kamarád) to dotáhl tak daleko, že si plánoval rodičovství i se dnem a hodinou početí. Důležité je, a v tom ho obdivuji, on to dodržoval a manželku skutečně podle plánu oplodnil. Mají krásné zdravé dítě. Jsou spokojení. Nebo určitě byli, když jsem je před lety potkal. On je pro mě životní důkaz toho, že vše se dá plánovat.
Ale mám víc kamarádů, kteří mají zdravé děti a jsou šťastní bez tak podrobných a omezujících plánů. Jsem jeden z nich. Představa, že TEĎ (!) mám udělat dítě, mi nějak brání v rozletu. Udělal jsem je :o)) Tedy udělali jsme je - tak nějak ani nevíme jak. Vychovali je - tak nějak. Oni teď studují na VŠ - tak nějak... Tak nějak, jak to je? No a to jsem hledal v té knížce. Nenašel.
Rozhodl jsem se ji dát přítelkyni, která ráda přemýšlí, organizuje. Jasné, není to čistě intuitivní žena. Je to v myšlení trochu chlap, ale jinak… za to vám ručím celá ženská. Ať ona posoudí to, co je napsáno pro ženy.
Na chvíli zvednu oči a všiml jsem si skupinky tří čtyř policistů. Sklopím oči ke knize, potáhnu a jsem spokojený, jak jsem to vymyslel. Ale něco mi nedá. Musím znovu zvednout oči.
Na těch policistech mi něco nesedí. Dívám se, ale nevím. Všechno normální: uniformy, povídají si, okukují holky, které jdou kolem. Je pěkně, je se na co koukat. Tak nic, jen pocit.
Vyndám jinou knihu, tentokrát pro mě. "Rychlovka" se jmenuje. Je o tom, jak se nechat vést intuicí a pudem, když jde o sex.
Zase. Musím a nechci zvednout oči, něco tam není v pořádku. Chvilka. Už to mám. Tři z těch čtyř policistů mají pořád ruku na pažbě pistole. To mi nesedí. Proč v Praze odpoledne, když chodějí kolem hezké holky, se držejí pažby pistole?
Divné...že by se něco dělo? Začínám se rozhlížet. Vědí něco, co já nevím? Stane se něco? Co udělám, když se bude střílet? Komu budu fandit?
Jo, to je to, co bych se chtěl v takové knížce o intuitivním timemanagementu dočíst. Jak to dělá to naše myšlení, že vidí, když já nevidím, že slyší, když já neslyším, že mi úplně změní zájem od knihy o sexu, a ten mám fakt rád, na otázky "jak přežít"? A po tu dobu, co já si myslím, že to vymyslím, už koná. Usmál jsem se a podíval se svůj momentální kolenový signál“. Jasně. Úsměv od ucha k uchu. Míří ven z téhle místnosti mimo možnou palbu, ha ha. "Chytrá holka", říkal ten lovec v Jurském parku, když ho Raptor překvapil. To bylo poslední - kromě křiku - co řekl.
Mám známé, mám i sám tu zkušenost, že takhle se dá také dosahovat úspěchů. Tak jakoby bez snažení, plánování, organizování. Znám i lidi, kteří umí takhle - a už několik let úspěšně - vést svoje firmy. Mají plány, ale rámcové, mají cíle, ale pružné. Když se jich ptám, oni nevědí, ale popisují mi podobné procesy, které jsem popsal s těmi policisty - tak nějak jim něco nesedí nebo zase sedí. Někdo slyší, jiný vidí a jiní mají takový ten pocit….To jsem se chtěl dočíst.
Ten chlap, který to napsal, lhal. Není ženská, nemyslí jako ženská. On neví, co je to práce s intuicí, on jen hledal V. generaci TM. Je to kšeft a řemeslo nikde :o))
A teď ti teroristé? Jsou všude a nikde. Přemýšlet o tom, dělat opatření, která nám vezmou i poslední kousek soukromí? Jasně, ve jménu ochrany občanů bude za chvíli všude všechno na videu v přímém přenosu. A já teda koupil nám - mě a mojí přítelkyni - knížku o rychlovce! No a někdo to nahraje, v rámci mé bezpečnosti schová a až se to bude hodit, tak to použije (proti mně nebo mé přítelkyni). Mohou za to teroristé! Jsou všude!
Chci se milovat - kdykoli a kdekoli mi to napadne. Jasně, nechci s tímto svým snem kohokoli obtěžovat. Ale taky nechci, aby mi při tom někdo natáčel.
Ti policisté se asi taky chtěli milovat s těma holkama, které chodily okolo, ale nemohou, tak si alespoň drželi zbraň :o)))
A jak by to dopadlo, kdyby padly výstřely? Nevím a neví to nikdo. Někdo by jen křičel, jiný plakal, jiný zmizel, někdo by šel snad i pomoct těm, kteří to dostali. Ale tohle zjistíme, až se to jednou stane… Do té doby je to jen mentální cvičení, stejně jako plán, které se neplní, tabulky, které dobře vypadají, ale nic nám nepomohou.
Intuice a jak ji rozvinout, to je téma :o)

Mít se v životě dobře

Zdroj ilustrace: http://sitesinternetgratuit.free.fr/pages/photo-humour-gratuit.php

Mít se v životě dobře znamená, že se v dobré posteli narodíš nebo v ní skončíš.
To jsem dnes zaslechl v kavárně. Takový starší bodrý pán, to tam říkal do mobilu. Ještě to komentoval, já to nějak nezvládl.
Usmál jsem se, i když dneska mi moc do úsměvu není. Zuby, co dodat. Ale tahle moudrost mi fakt naprosto zlepšila náladu. Zuby sice trnou dál, ale svět je nádherný. Lidová moudrost je nekonečná.
Je na tom něco? Nebo je to jen legrační.
(a tak nějak se mi slily všechny ty řeči, co dnes a denně slýchám, do jedinýho obrazu. Asi nechodím mezi ty správný lidi, Nebo je to fat standard? Posuďte sami)
Mít se v životě dobře, co to je?
Mnoho z nás to vlastně ani pořádně neví. Je to, co nabízí reklama? Je to to, co nabízejí seriály, MTV? Je to to, co nemám a jiní mají? Co je to "mít se dobře"? Většinou nám připadá, že ti druzí se mají lépe. Mají to v životě snažší. Mají lepší pozici. Mají lepší známé. A když nic, tak prostě mají větší štěstí. Proč si to myslím? No protože ta sousedka je "lepší ženská" než ta moje doma. Proto ji nenápadně nadbíhám, aby si nikdo nevšiml (často ani ona ne). Škoda, možná, že i ona by si myslela, že já jsem lepší než ten, kterého má doma. Nebo: když už mám sex s "tou mojí", na chvilku se přistihnu, jak jsem se rozjel. Ale to bylo jen tím, že jsem si představil, že je tam ona - ta druhá. No a největší zoufalci si to udělají ve spše a se zavřenýma očima (ti šťastnější, co mají chvilku pro sebe - ti zoufalí dávají bacha, aby nikdo nepřišel, ale pak si to mohou představovat jako rychlovku - ha ha). Jasně, i naše drahé polovičky to vidí podobně. Ha ha.
Podobně je to s auty, přáteli,vlastně se vším.
Nebo jinak, kdy se cítíme dobře?
Když nás někdo obdivuje? Když někdo poslouchá naše jedinečné příběhy (ty ze seriálů, mírně upravené). Ty příběhy, které každým vyprávěním dostávají nové a nové rozměry úměrné naší velikosti. Ze sraba, co zdravil na vojně vypínače na chodbě, i když se na něj nikdo nekoukal, je po několka letech a několika opakovaných vyprávěních borec, co zjezdil "dévéťáka" na tři doby. Jó to byly časy, když jsme byli ještě někdo. Jo jo minulost, to bylo dobrý, ale dneska, škoda mluvit. Ženy zase byly ty, kterým všichni nadbíhali a ony si vzaly to nemehlo, co teď doma "chrápe u televize". A buď si drží "pinďoura" nebo ovladač, většinou obojí a jen chrápou. Vůbec si nevšímají do jaké krásy jsme se jim rozrostly.
Mít tak to štěstí:
Narodit se v dobré posteli!
Nemuset ráno vstávat. Moct si dělat, co chci. Nemuset pořád počítat kolik co stojí. Jo, to by byl život. Každý by mě chtěl. Já bych si vybíral. Ne jako teď, že se musím doprošovat, lézt šéfové "do zadele", teda to bych někdy s chutí.... Myslím obrazně, mám svojí hrdost. "Chudej, ale hrdej". Já se nebudu nikoho doprošovat. A "makat" taky budu jen tolik, kolik musím. Ti "hajzlové", co se narodili bohatí, si to nezaslouží. Nevědí, co je život. Ba ne. Já bych byl "jinej". Já bych, kdybych měl jejich "prachy", byl větší grand. Třeba včera, jak ty děti vybíraly na postižené, klidně bych dal, kdybych mohl. Já vlastně dávám, platím daně, tak co? Ať dávají ti, co mají. Mě ať neotravují. Víte, jaký je to hnusný pocit? Ti "haranti" vás chytí na ulici, škemrají, "cpou" vám nějaké blbosti, prý jako důkaz toho, že myslím na druhé. Proč mám mít blbý pocit z toho, že nemohu z toho mála dát něco na nemocné "haranty". A stejně jsou všechny ty nadace podvod. Měli by těm "harantům" zakázat otravovat poctivé lidi. Připadám si jako lump a přitom jsem chudák. Jo, kdybych se narodil v dobré posteli. Jasný, matka si vzala toho "vola", co nic neměl a co měl - jak vždycky říkala - "prochlastal". Měla se na něj vys... Měla sbalit Pištu Hufnágla, ten je za vodou. Ten ať dává, hajzl. Nenarodil se sice v dobré posteli, ale je za vodou. Musí krást, jinak to není možné. Já nekradu a jsem chudý. Vlastně sem tam něco jo, ale chudé neokrádám. Vždycky ty, co mají všeho dost. Z poctivého podnikání to taky nemá. To jsem zkoušel v 90tém. Měl jsem takový stánek, jezdil po poutích. To byly časy. Samé prachy, ale dneska to už nejde. Nejlepší klobásky široko daleko. Dva dny předem jsem je namočil, aby trochu vyrostly (tomu štěstíčku se musí trochu pomáhat, ne?), když už mírně začaly klouzat, tak jsem přidal sůl a když něměly barvu? To vám neřeknu, to byla moje specialita. To samé kafe - dalo se sehnat to německé s prošlou zárukou, žádný "dvoják", každé fakt z pytlíku, žádné sušené. Ale to už fakt nejde. Musí ten Hufnágl krást, hajzl.
Mít tu možnost:
Skončit v dobré posteli?
Ale matka ho měla sbalit, místo toho vola, co si řiká můj "fotr". Mohla mu dělat pomyšlení. Říká se, že je divný, ale co? Prachy jsou prachy. Měla udělat, co chtěl. Prý po ní jel "fakt vostře". Měla se na všechno vykašlat, vem´to čert, co by se říkalo - "prachy zavřou hubu každýmu". Měla mu dělat pomyšlení, vem´čert hrdost. Zvládla by ho. Stačilo přece vydržet to nějakou dobu. Nechat ho, ať jí "uplete nějakýho fakana". No co, je dost bohatý, klidně bych se s tím hajzlíkem podělil, kdyby bylo dost. Měla si nechat "uplést toho fakana" a pak: "Hajzle plať nebo vodejdu." Jo jo, kdyby byla chytrá, mohla jet v těch podvodech (jinak to ani nejde) s ním a pak mohla tvrdit, že ani netuší, odkud se ty peníze braly. Nikdy o tom nemluvili. A ten chlap, co ho ve sklepě u nich doma "zmasili" ti jeho ramenáči? - co ona mohla vědět, chudinka? Třeba fakt upadl na schodech, i když vypadal jako když ho přejela mašina. Ha Ha. Měla to udělat. Mohl jsem se mít jako "prase v žitě". A ona? Samé upejpání a co? Stejně jí fotr "vojel", tak za to mohla mít alespoň prachy. To já na jejím místě. Kde je nějaká "dobrá postel"? Hups tam, chvíli počkat a pak, dej sem půlku a důchod a prachy na "haranty"... Ty hajzle já už nikdy makat nebudu. A aby se neřeklo, vždycky mohu říct, že byl úchyl, že obtěžoval děti, ať se z toho ten "blbec" se svýma právníkama dostane. Já být ženská, já bych se měl. Co "tachák" to nemá, tak co? Jeden nebo sto ptáků, je to jedno. Hlavně ať jsme svobodní, nezávislí, šťastní. Já být ženská. Člověk musí žít "na plný pecky", život je krátký, peněz málo a čas letí.

Co s tím?
Tak to nevím, ha ha.

Lidé a vzdělávání 2.

obrázek zdroj:http://blogvibes.wordpress.com/

To je ono:o)

Tak dneska to bylo jiné kafe. Fakt paráda. Už nástup - uvolněnost, dynamika, sebevědomí... To je ono. To se dělá.

Šest nastartovaných mužů a jedna žena. Věk 30 - 40. To nejdůležitější - zájem.

Představení - rychlé, dynamické ta ta ta (říkám tomu kadence kalašnikova:o))

Oni představení, super. Všichni nějak propojení se sportem. Nejméně dříve, ale určitě se sportovním duchem.
Mám rád sportovce. Všiml jsem si, že jejich pohled na svět je realističtější. Jsou to "mírně optimističtí realisté". Jsou v obraze. Umí prohrávat i vyhrávat. Vědí jaké mají šance (realismus) a přesto jdou do toho tak, aby vyhráli (potřebná dávka optimismu).
Nejdůležitější je schopnost prohrávat a nepo...t se z toho. Zvednout hlavu od lízání ran na ublíženém egu.

Jasan, byl lepší. Ještě mi hučí v hlavě, ale už teď vím, "na čem mě dostal". Počkej, vím, kde mám rezervy. Ty dojdeš. Jó jó, budu moudřejší.
To jsou lidi, kteří mají nejméně dobré šance uspět.
Jsou to lidé, kteří jak píše pan Knížák netrpí "předposraností" (http://cs.wikipedia.org/wiki/Milan_Knížák). S těmi se můžete pustit "do hor" změn. Jsou ochotní na sobě zapracovat. Přemýšlí o tom, co slyší, vidí, cítí. Nemají problém provokovat lektora, dotazovat se tak dlouho, dokud se situace nevyjasní. Jo, to je ono.
Není divu, že je to skupina, která nosí svoji kůži dnes a denně na trh. Jsou to lidé, keří jsou jednoznačně odměňovaní za měřitelné výsledky.
A co bylo naprosto nejlepší?
Jsou to lidé z Top managementu. Dobrá zpráva pro firmu.

Má ve svém vedené potencionální vítěze. Jasné - až budou poznatky a zkušenosti realizovat - nějaký ten nevítěz (ten, kdo to vzdává kousíček pod vrcholem) se určitě objeví. Ale tady jsem připravený podržet ho, koučovat, vymýšlet, jak v něm probudit jeho bojovníka (managerské Bushido).
Dobrý den. To práce hned baví. Nápady na to "jak dál" jen letí.
Tohle má smysl. Fakt :o))))

Lidé a vzdělávání 1.

Ilustrace zdroj:http://blogs.gotdotnet.ru/personal/mihailik/default.aspx?month=2005-12

Je večer. Krajina usíná. Lidi jsou ve svých jeskyních. Dingo sedí sám a dívá se a přemýšlí.

Co to bylo za den? Co to bylo za lidi, se kterými dnes dělal? O co vlastně jde? Firma jim platí drahé vzdělávání.

Proč? Mají změnit svoje postupy, návyky. Jasné - to je zadání. Ale jak je to ve skutečnosti? Zmizí na 2 dny z práce.

Ti pilní to vnímají jako ztrátu času. Ti druzí jako nutné zlo. Ti ostaní jako příležitost jak se snad pobavit.
Trenér (Dingo) tam stojí, pozoruje a snaží se orientovat, kdo je kdo.

První den ha ha. To je síla, všichni dokonalí Top manageři. Namyšlení na svoji pozici. Pak tuhnou ha ha. Není to tak OK, jak jsem si myslel. Tady a tady a ještě tady. Jasné chyby.

Co s tím? Dělat, že se mě to netýká? Vypískat trenéra? Nebo - nedá se to hodit na někoho jiného? Co kdyby mi to zase prošlo - jako v minulosti tolikrát. Odcházíme, první den máme za sebou.
Druhý den - paráda. Samý úsměv od prvního okamžiku. Ráno moudřejší večera. Najednou je pozornost. Najednou je zájem. Co je jinak?
Na konci semináře děkování, loučení, podávání rukou. Co jsme to tu za lidi?

Možná je to tím, že to byla skupina, která vytváří support non business. Nejsou vystavení dnes a denně konkurenčnímu prostředí. Možná je to tak dobře.

O co nám skutečně jde?
Čeho se to bojíme?
O čem a jak přemýšléme?
Co nám brání - požádat o pomoc?