Lidé a vzdělávání 1.

Ilustrace zdroj:http://blogs.gotdotnet.ru/personal/mihailik/default.aspx?month=2005-12

Je večer. Krajina usíná. Lidi jsou ve svých jeskyních. Dingo sedí sám a dívá se a přemýšlí.

Co to bylo za den? Co to bylo za lidi, se kterými dnes dělal? O co vlastně jde? Firma jim platí drahé vzdělávání.

Proč? Mají změnit svoje postupy, návyky. Jasné - to je zadání. Ale jak je to ve skutečnosti? Zmizí na 2 dny z práce.

Ti pilní to vnímají jako ztrátu času. Ti druzí jako nutné zlo. Ti ostaní jako příležitost jak se snad pobavit.
Trenér (Dingo) tam stojí, pozoruje a snaží se orientovat, kdo je kdo.

První den ha ha. To je síla, všichni dokonalí Top manageři. Namyšlení na svoji pozici. Pak tuhnou ha ha. Není to tak OK, jak jsem si myslel. Tady a tady a ještě tady. Jasné chyby.

Co s tím? Dělat, že se mě to netýká? Vypískat trenéra? Nebo - nedá se to hodit na někoho jiného? Co kdyby mi to zase prošlo - jako v minulosti tolikrát. Odcházíme, první den máme za sebou.
Druhý den - paráda. Samý úsměv od prvního okamžiku. Ráno moudřejší večera. Najednou je pozornost. Najednou je zájem. Co je jinak?
Na konci semináře děkování, loučení, podávání rukou. Co jsme to tu za lidi?

Možná je to tím, že to byla skupina, která vytváří support non business. Nejsou vystavení dnes a denně konkurenčnímu prostředí. Možná je to tak dobře.

O co nám skutečně jde?
Čeho se to bojíme?
O čem a jak přemýšléme?
Co nám brání - požádat o pomoc?