Kde jsi nechal koule

Kde jsi nechal koule
Tak jsem zas jednou s kamarádem. Pozval mi na setkání s jeho kamarády do moravského sklípku. Přiznám se, že nejsem moc společenský, ale tohohle kluka mám rád.
Začínal u mě, potom co dokončil školu, přestěhoval se do Prahy a začal se rozhlížet, jak to v životě chodí. Pak jsme se potkali. On mi napsal, že by chtěl se mnou dělat, líbil se mi, tak proč ně?
Byl schopnej, takovej ten "mladej sekáč, co se nezakecá". Učil se rychle, uměl si udělat ty správný známý. Dokonce začal s golfem. A jednoho dne přišel s tím, že chce dál, že mu vyrostly křídla a musí je roztáhnout. Jasně, to se stává. Jako trenér vím, že je vlastně úspěch, pokud vás vaši svěřenci překonají, ale vždycky je to chvíle k zamyšlení.
Dohodneme se, co ještě dodělá a je pravda, že spolehlivost a pracovitost byly jeho silnou stránkou. Odešel, ale zůstali jsem přáteli. Mám to radši něž scény, vyčítání a dělání si naschválů. Je to už slušná řádka let, co rozvinul svoje křídla a vydal se do výšin kariéry. Sleduju jeho let. Je dobrý, fakt dobrý. Naše setkání jsou sice řidší a řidší, ale vždycky si máme co říct.
No a najednou pozvánka do sklípeku s jeho kámoši. Proč ne? Neznám je a pokud budou jako on, bude to ok. No tak úplně ne, ale já to zvládnu. I on se přeci jen začal měnit. Když jste vysoko, chcete, aby to bylo i vidět, a protože jste s jinými orly ve výšinách, začněte se po nich trochu trošičku opičit, jasně že po těch nejlepších to až vystoupáte, aby to bylo na první pohled k poznání. Tak se začne víc a víc cestovat na co nejluxusnější místa s nejluxusnějším servisem, malinko, pomalounku se začíná ztrácet kontakt s pevninou, ať letíte jakkoli vysoko, musíte stejně dopadnout. Ale je to v normě.
Vracím se z práce v zahraničí, takže jsem zmeškal start ve sklípku. To bývá špatně, nebo dobře, podle toho, jak se dokážete naladit. Jsem naladěný na všechno, těším se na toho mého orla. Jo, jo tady se daří. Auta jak v ženevském autosalonu. Taky jak jinak, symboly moci, to se nosí.
Jdu pozdě, soudím podle výrazu mého kamaráda. Má jí jak z praku. Není na mol, ale vyjadřování už nemá tak úplně souvislé, i když má pořád ještě jiskru. To bude to, co říká, když se ptám: "Jak to děláš Karle, že po tobě ty ženský tak jdou". Fakt ten pacholek má s sebou vždycky moc pěknou ženskou. A já jak jinak tiše závidím a co víc ony se v něm fakt viděj. Ne že ho maj jen jako vstupenku do vyššího levelu. On se vždycky směje a říká:"Vole slušnost je to nabídnout, pak je to věc statistiky. Já jedu 1:5" a řechtá se na celý kolo. To on umí. Má šmrnc, to se musí nechat. Ikdyž je lehce v oparu.
Začíná rytuál představování. Všichni načatí, spokojení se sebou, se svým životem. Ne nejsou to žádní svatí muži v poloze lotosového květu. Většina z nich jsou vlastně úplně normální, možná i průměrní muži, ale představování tak nevypadá, fakt ne.
Tohle je Míša (dosadil jsem jako jistou formu analogie a tak budu pokračovat :o), je to chlap, co se mnou začal před dvěma roky. Dneska vydělává 300 000 měsíčně. Míša:"jó dva roky", huláká a řve, jak ruský medvěd na celý sklípek, zní to šíleně. Už asi pil dost a dost.
Tohle je Ferda,vydělává na nás kolem dvou mega ročně, je to šlechtic. Chvilku se odmlčí, protože Pan baron si dává na čas. Směju se, beru to jako srandu. On ne! Podívá se na mě a představí se s nonšalantní poklonou:"Jsem Ferda z Lesa, potomek Ferdů Burgunských, vzácný v našich končinách". Dívám se tomu člověku do očí. Myslí to vážně. Přešel mě smích.
Začal jsem se dívat skrze něj na zbytek té tlupy. Jsou si podobní, stejní a jiní na moje gusto příliš divní. Mám rád exoty, kteří jsou něčím jedineční, i když často zbytečně, ale jsou svoji. Tihle ne. Byla to zrcadla jednoho obrazu zdeformovaná jen nedostakem fantazie svého vůdce. Těch představení bylo asi patnáct. Nic jsem si z toho nezapamatoval.
Jen ještě Šmudlu. Ten byl milý. Dozvěděl se, že se zajímám a angažuji v bojových sportech, a přišel mě řádně opilý přesvědčovat o tom, že on zná PRAVDU o bojových sportech. Sám BÝVAL velký sportovec, to už je dávno. Bylo mu tak 27 let, to jsou kluci v nejlepším, on už to skoro zapomněl, ale nejlepší BOJOVNÍK to byl.
Byla to alespoň legrace. Byl takový ten teoretik, co viděl několik filmů s Bruce Lee, byl na dvou trénincích Juda a viděl v TV Aikido. To byla jediná skutečná legrace, hlavně když začal opilý předvádět sek tygra, kterým i dnes skolí klidně Míšu, kdyby chtěl. Ale velice obezřetně pozoroval jestli to náhodou Míša neslyší.
Můj kamarád zatím pil a pil. Já poslouchal Bojovného Šmudlu. Míša pomalu a jistě usínal. Najednou zábava utichla, ztratilo to šťávu. Šel jsem ven si zapálit. Našel jsem tam Ferdu, jak se nahřívá u grilu a povídá si tam sám se sebou. Stoupl jsem si kousek dál, abych ho nerušil. Všiml si mě, škoda. Chtěl jsem si v klidu zakouřit, rozloučit se, jít na hotel a ráno domů. S nima o sponzorování našich kluků jednat nebudu. To jsem už věděl.
Ale jak jsem řek, Ferda si mě všimnul. Podíval se na mě a začal se smát. "Tys je prokouk! Jsou to blbi co?" Díval jsem se na něj a přemýšlel o tom, co mi to tady vykládá. "Co tím myslíš?" zeptal jsem se. "Jsou to blbci. Ha ha. Maj naditý kapsy prachama a nevědí co s nima". "Víš já jsem strašně chytrej, já na to beru prášky". A vytahuje nějaké platíčko slušně vybalených buněk. Říkám: "Ferdo, jak se to pozná, že je někdo strašně chytrej?" Ferda mlčí. Potáhne z vajgla. Zahodí ho. Vezme další cigaretu. Všechno tak trochu jako baroni ve starých českých filmech. Zapálí jí, slupne další prášek a dá se do vyprávění.
Nikdy jsem nic nebyl. Měl jsem špatný původ. Ty kurvy komunistický mi nedovolili studovat. Vyučil jsem se elektrikářem. Nijak moc mi to nebavilo. Stavěl jsem nějaký zesilovače a načerno je prodával. Byly prachy. Pak přišla revoluce, podnikání. Dal jsem se do toho. Začal jsem tahat nějaký věci z venku. Tady to vyleštil, přelepil nálepky a Pioneer DeLux byl na světě. Šlo to dobře. Zaměstnal jsem dva lidi. Dva plus já třikrát víc Pioneer DeLux na trhu. Jedeme.
Nemám vzdělání, tak jsem si udělal manažerský a obchodnický kurzy u Anglánů. Fakt klasa. Zkámošil jsem se s těma lektorama. Firma rostla. Chvíle ticha, pan baron Ferda Pionee Delux dává důležitou odmlku. To ticho nevydržím, je dobrý. "Hele Ferdo, jaký Angláni, jaký kurzy? Něco o tom vím. Taky jsem s Angličany spolupracoval do 92". "Byli fakt klasa, co jsem se naučil, mám od nich." opakuje dokola snad už po čtvrté. Asi skončil, zasekla se mu stopa, snad ji nevyhodí. "Byli to lidi od BuTiC". "Ty znám, s nima jsem dělal." říkám. Ferda se na mě podívá, hledá v registru, jestli jsme se někdy v minulosti nepotkali. Ne. Je to na Ferdovi vidět. "To byla klasa." zase se zasek. "Fakt klasa". Měním téma. "Jak to souvisí s tou chytrostí Ferdo?"
"Strašně." Ticho.
Balím to, ten má dost. Zahodím nedopalek, usměju se a jdu se rozloučit s kamarádem. Chytne mi za rukáv a šeptá mi. "Hale já vím jak to chodí. Našel jsem tyhle voly. Voni zaplatěj všechno, hlavně když jim řeknu, že je to to nejdažší, a že to tady ještě nikdo nekoupil, a mám je. "Je mi divně. Tam vevnitř to byl jejich super Ferda, tady je to docela slušný Ferda Lump. "Jsem strašně chytrej" slyším ještě za sebou. Koukám, kde mám kamaráda. Sedí, dívá se do země. Tam leží jeho pes, smutně se na něj dívá. Myslí si svý. Já taky.
Jdu k němu a říkám:"Máš dost kámo, jedem na hotel". Podívá se na mě. Má v očích slzy. Pil už asi dost. "Tys mě udělal, tobě za všechno vděčím." Směju se, klasika opilecké brumlání. Zvedám ho ze židle, jeho pes vrtí ocasem, asi toho má taky dost.
Najednou strašlivý řev. "Šéf, je tu šéf" huláká Ferda s platem od prášků v hubě. Vypadá to směšně, snad i trochu slintá. Zkuste si to někdy řvát s platíčkem od prášků v hubě. Míša se probral. "Šéfe", zalkal jak dítě, co ho vidí po celodenním stání na hanbě. "Šéfééééé" už to zní jako vití hladového vlka. Šmudla předvedl své kung fu a přiskočil držet dveře.
Tak to chci vidět, co se bude dít. Sednu si, kamarád mi tím pádem skončil na klíně, pěkná dvojka, pes zase zmizel pod stolem, asi to už znal.
Šéf vešel. Docela normální chlapík kolem 40, dobře stavěný. Na první dojem chytrý a hlavně úplně střízlivý. Nazdar bando zahalekal. Nalejte mi. Ihned je na stole 10 - 15 rukou co nabízejí skleničku. Někdo sehnal čistou, někdo jen jen vylil tu svou. To aby byl rychlejší než ti druzí.
Legrace, teď už. Míša škemrá se svojí skleničkou, aby ji dokázal prosadit. Všiml jsem si, že elegantně odstavil Šmudlu i s jeho Kung Fu. Šéf si vyžádal čistou od sklepmistra. Můj kamrád se zatím probral. "Šéfe". Tady je všechno ok. Koukám, myslel jsem, že je to partička kámošů, co se šli trochu rozjet po namáhavé práci, ale asi jsem to špatně odhad.
Šéf mého kamaráda pochválí. "Já vím Kamaráde". Můj kamrád se lísá jak ten jeho pes.
Je mi z toho divně. Snad aspoň ten chlap má rozum, zatím nepil a je Šéf.
Kurva! Zazní to jak salva z kalšníkova. Kurva! Další dávka. Šéf se polil.
Ticho jak v hrobě. Stojím, dívám se na ty lidi. Ti, co to ještě nezvládli, zbledli právě teď.
Kurva! Další dávka.
Můj Kamarád chvilku bliká očima, přemýšlí, já taky. Co z toho bude?
Kurva! Zkouší to můj Kamrád nesměle a sleduje z podhledu šéfa. Šéf se na něj podívá. Chladně, odměřeně. Ticho. Pak se usměje. Vzal to. Kamarád je Hrdina, je pořád ten nejmocnější po šéfovi. Kurva! Zařve s větší jistotou. Kurva! Kurva! Kurva! Najednou i Míša zvedá svojí skleničku, leje si jí na hlavu a skanduje :"Kurva! Kurva! Kurva!" A to už skandují všichni:"Kurva! Kurva! Kurva!" v rytmu hokejových fandů.
Šéf se jen usmívá. Nechává je skandovat. Můj Kamrád jim velí. Přijde ke mě. Řekne: "Já jsem Šéf a vy?"Představím se, jsem kamarád Kamaráda. Jasně dem ven. Zavelel.
Jdem, zapálíme si. On se usmívá. Jsem zticha. Dokouříme. Jdu pro kamaráda. Teď stojí na stole a mění skandování. Kurva už neletí. Teď je to "Píča, píča, píča". "Kde je tvoje kreativita? Vole" ptám se a nakládám si ho na ramena. Slyším odněkud ve výši mého pasu: "v prdeli". Míša ihned začal: "v prdeli, v prdeli, prdeli."
To jsme slyšeli jako chorál na rozloučenou. Šéf si nandaval nějaké víno do auta, a když nás uviděl, zvedl hlavu a povídá:"Dej mi na něj bacha, je to klasa, má super vliv na ty lidi".
Nesu Kamaráda do auta a přemýšlím, co jsem to zase zažil. Skoro ho házím na zadní sedačky a ptám se:"Kde si nechal koule vole?"
Sednu za volant a jedu s tím zoufalcem a jeho psem na hotel. Zezadu se ozývá" "Nevím, nevím, nevím..." a je ticho.